Roadtrip po západě USA – 2. a 3. týden

Dobrodružství pokračuje. To, co všechno jsme zažili v prvním týdnu naší dovolené si můžete přečíst tady >>

A jak to bylo dál?

7. den – Grand Teton

Rozhodli jsme se z cesty vytěžit co nejvíc a podívat se i do Grand Teton National Park. Na benzínce kde jsme přespávali jsme docela vymrzli a čekal nás dvouhodinový přejezd. Cesta byla fakt hezká, rázem sme si připadali jak v Alpách, pořád bylo na co koukat. Jedinej škraloup – na okno nám spadl kámen, takže je trochu rozbitý. Na chvíli nám to zkazilo den, protože okno nemáme pojištění a evidentně to může stát pár stovek dolarů, ale nenecháme si tím zkazit dovču a zakázala sem si na to myslet. Třeba budeme mít štěstí a projde nám to!

Poučení – mít pojištění na čelní okno není zbytečný! 😀

Dojeli jsme do národního parku a u visitors centra jsme nabrali mapičky. Centrum bylo hned u jezera, takže jsme se vydali na procházku. Všude byl sníh! Sníh a cedule – jak se chovat při napadení medvědem. Při každém zvuku jsme se docela báli. Nikde nebylo ani živáčka. Jen my.

fullsizeoutput_421f

Výhledy byly super a udělali jsme mraky fotek. Parkem jsme dojeli až nakonec, kde se dá v létě plynule navázat na Yellowstone, ale teď byla cesta ještě zavřená. Takže jsme to otočili a frčeli do městečka Jackson, kde jsme měli zarezervovaný motel.
No, teď tu sedíme a ten motel už něco zažil. Ale myslím, že se nám tu bude spát dobře.

Véču jsme zvládli v restauraci Bubba, která je zřejmě slavná svým uzeným masem. Dali sme si žebírka a trhaný vepřový, k tomu hranolky, coleslaw a mac’n’cheese a bylo to moc dobrý. Kus žebírek máme ještě s sebou na pokoji, místní porce nás nepřestávají překvapovat.

Zítra nás čeká přejezd do Yellowstonu, snad uvidíme nějaký zvířata!

8. den – Yellowstone

Ráno jsme v hotelu dostali snídani – tousty, máslo, marmeládu a tak. Žádná sláva, ale nasytilo nás to aspoň trochu. Příhoda s čelním oknem nám nedala spát (hlavně mně). Z různých diskuzí jsem vyčetla, že půjčovna naúčtuje nejen výměnů celého čelního skla, ale také ušlý zisk za to, že auto stojí. No takže jsem na googlu našla, že tady dělají něco jako „windshield repair“, a bylo to asi 3 minuty od nás. Cestou jsme se tam zajeli zeptat, jestli by nám to okno nějak zvládli opravit. Měli tam fakt spoustu aut s mnohem rozbitějšíma oknama než bylo to naše. Za 10 minut nám ho tak na 90 % opravili, nechali jsme tam 50 dolarů. Vidět to pořád je, ale když je okno aspoň trochu opotřebovaný od provozu tak člověk nepozná, jestli je to prasklina nebo moucha. Takže budem spoléhat na štěstí, víc už jsme pro to udělat nemohli.

Do Yellowstonu jsme přejížděli asi tak tři hodiny, cesta byla super, málo aut a jeli jsme takovejma opuštěnejma silničkama. Kolem byly hlavně koně, krávy, statky, baráčky daleko od sebe.

Když jsme přijeli k západnímu vchodu do Yellowstonu (to už jsme byli v Montaně), tak jsme jeli kolem našeho hotelu. Vydali jsme se ale přímo do parku a asi po pěti minutách jízdy viděli první zvíře – myslíme, že to byl jelen, bez paroží. Pak jsme jeli dál a za chvilku už na nás koukali bizoni. Ty se mi líbili nejvíc. Byli strašně obrovský, hora masa, ale takový rozvážný, klidný, jako že je nic nerozhází.

Na prvním rozcestí jsme se dali doprava směrem k Old Faithfull. Cestou jsme se zastavovali snad na všech zastávkách. Všude byly mraky číňanů z organizovaných zájezdů, ty nám to trochu kazili, protože se všude motali, lehali, skákali, jen aby měli dobrou fotku. Obešli jsme si ta jezírka, taky pofotili a jeli k Old Faithful. Když jsme tam přišli, věděli jsme, že cca každých 30 minut začně stříkat, takže jsme se usadili tam kde bylo míň lidí. Asi po 10 minutách to začlo. A my asi po minutě začali utíkat. To, že tam nikdo nebyl mělo důvod. Vítr odvál kapky vody přímo na nás, takže jsme dostali pěknou sprchu. Nám by to nevadilo, ale foťáku asi trochu jo.

DSC_0093DSC_0065

Tímhle bodem park končil, zbytek zatím není otevřený, protože je ještě moc zima. Frčeli jsme teda zpátky a protože už byly asi tři hodiny a nás přepadl hlad, rozhodli jsme se jít se občerstvit a pak se do parku vrátit.  V průvodci psali, že zvířata jsou dobře vidět i za soumraku. Na googlu jsme našli pizzerku s dobrým hodnocením, dali jsme si pizzu napůl a chicken wings. Bylo to vůbec první jídlo, který jsme snědli, dávají tady strašně obrovský porce.

Pak jsme se jeli ubytovat. Náš hotel se jmenoval Crosswind Inn, hledali jsme přes Booking a byl krásnej. Byl na styl klasickej motelů, který maj takový ty ochozy, ale byla tam prádelna a všechno hrozně stylový (dekorace medvědů, bizonů,…) takže člověk pořád věděl, že je kousek od Yellowstonu. No a v životě jsem nezažila tak hebký prostěradlo / peřinu! Nejradši bych tam byla zachumlaná zbytek pobytu, ale frčeli jsme zase do Yellowstonu, tentokrát jsme se dali na křižovatce doleva k Mammuth Hot Springs. Mysleli jsme že je to kousek, nakonec jsme to jeli asi 2 hodiny ALE cestou jsme viděli další bizony, kojota, spoustu ptáků a hlavně medvědy! Nevím jestli to byl grizzly nebo ten černej medvěd, ale asi to byly mláďata, bráchové. Jen tak si chodili po lese. Tak jsme měli radost, že se nám to povedlo.

DSC_0130DSC_0153

Mammuth Hot Springs bylo taky zajímavý. Pak jsme se vydali na cestu domů, dali si víno, vanu a zachumlali se do toho skvělýho prostěradla.

9. den – Na cestách

Ráno jsme se těšili na snídani. Měli vajíčka, slaninu, něco jako maso z hamburgru, ovoce, mohli bejt i palačinky.

Pak už jsme se šli sbalit a i když se nám nechtělo, vyrazili jsme na cestu – 900 km zpátky přes Salt Lake City, abychom se přiblížili k Zionu.

Cestou jsme se stavili v nějakým outletu, protože jsem si sbalila fakt blbě a mysela jsem, že tu bude víc zima. Takže mám sice dvoje džíny a dvoje dlouhý legíny, ale jen jedny tříčtvrťáky. Prošli jsem Nike, Calvina, HM, Roxy – nikde nic. Vzdávám to, máme hlad a jedeme do Pandy Express. Tam jsme si dali dvě obrovský porce čínskýho jídla pod 20 dolarů. Fakt se to tam vyplatí. Neměli jsme šanci to sníst, takže zbytek balíme s sebou.

Zbývali nám tři hoďky k našemu noclehu – benzínce Loves. Rozhodli jsme se, že to dneska zvládneme bez sprchy, spršili jsem se na hotelu dopoledne, takže hned po příjezdu nafukujeme matračku a usínáme. To aby nás asi tak za hodinu probudily divný zvuky. Já sem mysela že asi dostanu infakrt a že na naše auto útočí přinejmenším medvěd. Nakonec se ukázalo, že začalo stříkat automatický zavlažování a my musíme přeparkovat. Pak ale spíme překvapivě až do 8 ráno.

10. den – Zion & Bryce Canyon

Je sobota ráno a nás čeká Zionu, výstup na Angels Landings a pak Bryce Canyon. To je plán. Cestou se stavujeme ve Walmartu, poslední pokus sehnat něco na sebe, v čem se neupeču. Za 20 dolarů beru dvoje legíny a jedny kraťasy, konečně! Původně plán ale bere za svý a po hodině a půl cesty ho měníme – to když přijedeme do Zionu a je tam neuvěřitelný množství lidí. Ta část, kde je výstup je dostupná jen Shuttle Busem, takže se nejdřív musí někde nechat auto. Do toho blbě odbočíme, zrovna směrem na Bryce Canyon, takže volíme nejdřív ten a pak se vrátíme. Stejně chceme dneska stihnout oba parky.

Po necelých dvou hodiných dorazíme do Bryce Canyonu. Zastavíme na první vyhlídce a šplháme k Inspiration Point. Výhled je krásnej, zas je to něco jiného, než jsme až doteď viděli. Procházka byla dobrá, žabky sice nebyly nejvhodnější obuv, ale dalo se.

DSC_0017

Vyrážíme na cestu zpátky a cestou se stavujeme na něco k snědku no a pak konečně dorazíme do Zionu, zaparkujeme a jedeme shuttle busem až úplně na konečnou. Výstup na Angels Landing jsme vzdali, což mě trochu mrzí. Ale poslední autobus jen v 8 a na výstup si má dát člověk aspoň 4 hodiny, takže bysme se tam taky mohli zaseknout, což jsme nechtěli. Stejně sme se ale pěkne prošli. Mára vodou, já po silnici a pak jsme se potkali.

DSC_0057

Nastoupili jsme na bus a pak zase přelezli do auta. Vyrážíme se někam vyspat a zítra do Death Valley – to bylo v plánu až po Vegas, ale všechno stíháme až moc dobře!

Ve Walmartu kupujeme kuře k véče a dáme si ho na arizonským odpočívadle. Teď nám zbývá 45 minut na Loves travel stop, kde si dáme spršku a půjdeme do hajan. Sprchu nám nakonec zaplatil kamioňák, kterej měl nastřádaný body. Byla to ale zatím ta nejhnusnější, co jsme viděli 😀  Stěžovat si ale vázně nebudeme.

11. den – Death Valley

Ráno frčíme do údolí smrti. Je to asi necelé dvě hoďky cesty. Nejdřív jsme jeli do návštěvnickýho centra a protože se nám zdálo, že je ten park docela malej a my budeme brzo hotový, koukli jsme na booking a rozhodli se zarezervovat hotel Stratosphere ve Vegas (cena za noc byla neuvěřitelně nízká). Pak jsme zajeli na asi nejvýznamnější místo, do Badwater Baisin, což je snad nejnižší a nejteplejší místo na týhle polokouli. Jen co jsem vylezli z auta tak nás ohodilo neskutečný vedro. Foukal vítr, ale i ten byl strašně teplej, jako když se člověk dostane do proudu fénu. Měli jsme na sobě ještě všechno černý, takže jsme se tam prošli, pofotili a zdrhli zpátky do klimatizovanýho auta.

DSC_0077

Pak už jsme jeli jakoby zpět a stavili se na ďáblově golfovém hřišti – to je nějaký solný pole, kdy ta sůl s hlínou vytvořila takový hromady a díry – proto ten golf. Cesta tam byla taková kamínková nezpevněná, tak jsme museli jet hezky pomalu.

Pak už nám v mapě svítil poslední bod, písečné duny. Bylo to docela daleko, asi půl hodiny autem. Zase šílený vedro, písek z těch dun nás pálil do bot i přes žabky. Ale bylo to pěkný. Pak už jsem do navigace nastavili hotel ve Vegas a těšili se na sprchu.

Když jsme k hotelu přijeli tak nás praštilo do očí, že ta čtvrť kolem není moc hezká. I ten hotel byl docela zastaralej, za 40 dolarů na noc jsme si mohli připlatit zmodernizovaný pokoj. No vzali jsme ten starej a bylo to docela znát. Navíc, všude se tam mohlo kouřit, takže smrad a zatuchlo. Dali jsme si sprchu a pak už jsme přejeli do hotelu Venetian, kterej je trochu blíž centru Vegas. Tam se dá dobře a zdarma zaparkovat. Celej den jsme nic nejedeli, takže nás už trápil hlad a rozhodli jsme se dojít do Hard Rocku.

První dojmy z Vegas? Hrozný. Špína, divný lidi, všude chlast, tráva, strašně moc nahatých lidí. Došli jsme do Hard rocku a dali si křidýlka jako předkrm a pak každej burger. Hranolky byly super, ale jinak nás to zas tak moc nenadchlo, všechno bylo strašně mastný, jako skoro všude tady.

Po večeri jsme se šli podívat na fontánu u Bellagia, pak do hotelu a pak ještě do toho vedlejšího Caesar Palace, kde byl ubytovanej Joey. Uťapaný jsme přešli do auta a jeli zpátky do Stratosphere. Těšili jsme se, že další den budeme mít novej hotel.

12. den – Las Vegas

K snídani jsme si zajeli do Whole Foods Market, kde si koupíme nějaký pečivo. No bylo to super. Krásnej obchod, kde si člověk mohl nabrat různý saláty, čínu, měli tam pečný kuře,… všechno. Vzali jsme konečně nesladký pečivo, párečky a nějaký masíčko a kousek salátu. „Snídani“ jsme si dali v autě a pokračovali do Red Rock Canyonu. Ten je podle Tripadvisoru jednou z nejlepších atrakcí ve Vegas. Nás už to zas tak nenadchlo, protože jsme parky v tomhle stylu viděli už celejch 14 dní a tenhle byl docela malej.. Ale projeli jsme si to tam a pak zamířili do Walmartu, podívat se po novém kufru. Můj totiž už odešel do věčných lovišť a nešel zapnout. Po chvíli vybírání jsme vzali oranžovej Coleman za dobrou cenu.

Pak už byly skoro tři, čas našeho check inu, takže jedeme do Hard Rock Hotel. To už je něco jinýho než Stratosféra. I když se tam taky mohlo všude kouřit, bylo to tam krásně voňavý a čistý. Pokoj – nádhera. Navíc jsme měli výhled přímo k letišti, takže kolem nás blízko lítala letadla.

DSC_0027DSC_0051

Po spršce jsme šli dolů do kasína, kde jsme zase vůbec nic nevyhráli. Pak jsme v tom šíleným vedru ťapali k ceduli Welcome to Fabulous Las Vegas. Byla to pěkná štreka, asi 7 km ve vedru 38 stupňů. A pak jsme tam přišli, zjistitli jsme, že je u ní parkoviště. Stoupli si do fronty, rozhádali se a každej pak šel domů po svých sám. Fotka bude jindy 😀 I tak někdy vypadá dovolená v páru.

Večer jsme se ale ještě zvládli podívat na fontánu a zajet si pro véču do toho našeho nového oblíbeného obchodu, Whole Food Marketu. Pak jsme si ještě zašli do hotelového baru na víno a pivo a zelehli spát.

13. den – Přejíždíme do Sequoia

Nikam se nám nechtělo, takže jsme se flákali na hotelu až do 11 hodin. Ten pokoj byl boží! A ta postel – moc se nám to nechtělo měnit za spaní v autě. Pak jsme to vzali přes Whole Food Market, kde jsme si nakoupili salátek, kuřátko a dali si pořádnej snídáno-oběd. Pak už jsme zbytek dne strávili na cestě do Sequoia národního parku. Přespali jsme na benzínce.

14. den – Sequoia National Park

Z benzínky jsme ráno vyrazili do Sequoi, bylo to asi hodinu cesty. Park byl už konečně trochu jinej, než ty canyony, co jsme teď hodně viděli. Zastavili jsem na první vyhlídce – procházce, jmenovala se myslím Big Trees Trail, takže se člověk procházel mezi těma velkýma stromama. Jinak nás ten park zas tak moc nezaujal ale po cestě z první vyhlídky jsme zahlédli medvěda a byl fakt blízko. Hned jsem fotili, točili, pozorovali. Pak jsme jeli dál, ještě občas stáli, ale pořád pokračovali parkem dál. Pak Mára ve stráni spatřil další dva mědvědy, tentokrát ty černý, takže jsme se otočili a jeli k nim. Mě přišli dost blízko, takže jsem čekala v nastartovaným autě s otevřenýma dveřma, jak doporučujou v průvodci, abychom kdyžtak mohli rychle zdrhnout. Naštěstí to nebylo potřeba!

DSC_0077DSC_0082DSC_0099

Po ježdění v parku jsme vyrazili do městečka Fresno koupit něco k snědku. Protože tam byl taky Whole foods market (jo, do toho obchodu jsme se zamilovali), zvolili jsme ten a nakoupili si dobroty. Taky jsme propočítali, že všechno stíháme docela rychle a bylo nám smutno po Hard Rocku, takže jsme si dva poslední dny zarezerovavali ještě ve Vegas.

Dál jsme jeli cestou k Yosemitům s tím, že chceme najít nějakej kemp nebo benzínku. Nakonec se nám podařilo ukořistit místo v krásném kempu, jen kousek od vjezdu do Yosemite. Udělali jsme si večer ohýnek, opekly buřty a odpočívali. Měli tam strašně super sprchy pod širým nebem. Pak jsme se zachumlali do peřin (byla pořád pěkná zima) a spali jak zabitý.

15. den – Yosemite

Kempovali jsme kousek od vstupu do parku, takže za půl hoďky už jsme byli u návštěvnického centra. Parkem jsme frčeli dál, po cestě jsme viděli spoustu menších vodopádů. Ale měli jsme nastudovaný, že chceme jít trochu blíž k těm větším. Takže jsem zaparkovali a vyrazili k němu. Šli jsme asi půl hoďky, víceméně do kopce, když jsme došli k mostu, ze kterýho byl výhled na vodopády. Cestou jsme viděli strašně moc veverek.

Rozhodli jsme se jít dál, že vylezeme a podíváme se na vodopád zeshora. No, jako jediný jsme šli stylově v žabkách. Začalo na nás tak nějak mrholil.. Šlapeme dál a dál a během 10 minut se můžeme jít ždímat. Mě to trochu znervózňovalo kvůli notebooku a foťáku, co jsme měli na zádech. Navíc jsem měla hroznej hlad a celkově už mi docela docházeli síly. Tak jsme se rozhodla už jít dolů a Mára se mnou.

Pak už jsme se vrátili k autu a přejížděli jsme pořád dál a dál směr San Francisco. Měli jsme vytipovaný kemp, ale když jsme tam přijeli tak stál 70 USD na noc a ještě byl (asi) úplně plnej. Takže jsme se pak zase vraceli hodinu zpátky na nejbližší Travel Stop. Dali sprchu a spát.

16. den – San Francisco

Ráno nám trvala cesta do San Francisca asi dvě hodiny. Vůbec jsme nevěděli, co od toho města čekat. Nejdřív jsme jeli na Lomabard Street, tu nejpříkřejší ulici, která musí bejt klikatá, aby šla sjet – že když pojedeme hned dopo, bude tam míň lidí. Tak ne… Ulici sme si sjeli a mířili jsme do přístavu. Docela draze jsme zaparkovali, navíc jen na dvě hoďky a šli se podívat, co tam vlastně je. Viděli jsme na Alcatraz a pak jsme zbystřili lachtany! Takže Port39 se stal nejoblíbenějším místem celého SF. Dali jsme si taky tu vyhlášenou krabí polévku a krabí sendvič – všechno bylo výýýborný!

DSC_0010DSC_0041

Pak jsme se jeli podívat na Golden Gate – most jsme přejeli a zatočili na takovej kopec, kde se šel kousek pěšky na vyhlídku. Měli jsme štěstí, protože bylo úplně azuro a most byl nádherně vidět! Tam se nám líbilo moc. Pak jsme se mrkli ještě z druhé strany a vyjeli zase do centra, tentokrát se podívat na baráčky ze seriálu Plný dům, takový ty barevný. Jmenujou se tuším Pink Ladies.

DSC_0054DSC_0080

Mysleli jsem si, že pojedeme z města pryč třeba kolem pátý, ale tak se nám tam líbilo, že jsme tam pořád zůstávali. Koukali jsme i na hotely, ale ceny byly šílený. Takže jsme se aspoň jeli podívat ještě jednou do přístavu, dali jsme si sedvič, zašli si na vyhlášenou čokoládu Ghirardelli a odpočívali s výhledem na oceán. Na chvíli jsme si taky půjčili takovou elektrokoloběžku, protože jsme na tom viděli lidi jezdit celej den. Byla to sranda, ale už byla prej vybitá, tak jezdila docela pomalu… Kolem devátý večer jsme se vydali hledat nocleh – zase nějakou benzínku.

DSC_0146

17. den – Pacific Coast Highway

Po noci na benzínce jsme se začali přibližovat po Pacific Coast Highway směrem k Los Angeles. Bohužel je její část ještě pořád zavřená, takže jsme to pak museli objíždět a zabralo nám to dost času.. Přes den jsme viděli krásný delfíny, super výhledy na moře a stavili jsme se na oběd v restauraci Nepenthe. Všude ji doporučují, ale žádnej zázrak to teda bohužel nebyl.

DSC_0191

Pak už to bylo jednoduchý.. Mířili jsme k LA, chtěli se stavit ještě v Santa Barbaře, ale tam jsme dojeli až za tmy. Zato sme si dali dobrou véču v Whole Food Marketu a jeli zase spát na Travel stop. Na tom prvním nás přespat nenechali, že tam můžeme bejt jen dvě hodiny, takže sme museli jet ještě o půl hodiny dál. Tam se nám spalo docela dobře, ale byla šílená zima!

18. den – Los Angeles

Ráno jsme se vydali do Santa Monicy, kde jsme se prošli po pláži. Bylo to tam hezký, ale strašně divný lidi. Pak jsme přejeli přímo do LA.

DSC_0236

Naším prvním cílem byl Pink Dog, nějaký vyhlášený místo, kde dělají super hot dogy. Všude kolem byly podepsaný fotky známých herců (byl tam i Joey) a moc nám to chutnalo. Ale zase to bylo hrozně mastný, takže nám potom nebylo nejlíp.

Tehdy nás napadlo, než zase spát v tý kose, mohli bysme si dát ještě jednu noc v Hard Rock Hotelu. Počítáme, rezervujeme, těšíme se!

Chodník slávy, nápis Hollywood a Griffitovu observatoř s výhledem na město jsme už zvládli poměrně rychle.

Kolem pátý večer vyrážíme do Vegas – konečně postel! Bohužel cestou na světlech do nás někdo drcne, takže hodinu řešíme nehodu s Alamem přes telefon. Naštěstí máme pojištění a auto je pojízdné, takže můžeme jít dál. Do hotelu jsme přijeli asi o půlnoci, dostali jsme ještě hezčí pokoj než minule. A okamžitě spíme.

18. – 20. den Las Vegas

Naše poslední dny ve Vegas se nesli jen ve znamení odpočinku. Užívali jsme si, že nikam nemusíme jezdit, že se můžeme vyspat v posteli v teple, s velkou peřinou, zkrátka jsme měli pohodičku. Užili jsme si i bazén, trochu chytli barvu, večer se šli podívat na fontánu a bylo to super. Ve středu nad ránem jsme vyrazili na šestihodinovou cestu do LA, kde jsme odevzdali auto (prasknutýho okna si nikdo nevšiml) a pak už jsme frčeli domů!

Ty tři týdny na cestách byly sice náročný, ale rozhodně to stále za to! Zajímá vás něco dalšího? Klidně se ptejte v komentářích 🙂

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s